Diakonie Západ - Pomoc má mnoho tváří

 

Transparentní účet

  

 22277705/5500


                                          VSTUPTE

LJ_Rodičovská poradna_banner_240x80

Místo na slunci

Místo na slunci
6. 8. 2012

Každý člověk hledá místo na slunci.

 Ať malý nebo velký. Tlustý nebo tenký. Spíše radostný či spíše zádumčivý. A také člověk spíše „obyčejný“ a člověk spíše „jiný“. Těm jiným, můžeme říci k opaku přirovnání člověka obyčejného, neobyčejným lidem, byla určena i akce, o které budou pojednávat následující řádky. K slunečním paprskům radosti a nadšení z této události se můžete natáhnout i vy společně prostřednictvím vzpomínek a vyprávění všech účastníků.

A o jakou že to vlastně šlo událost a kdo měli to štěstí být jejími účastníky?

Událostí pro zúčastněné, tedy uživatele Stacionáře Klíček v Sušici, který je jednou ze sociálních služeb Diakonie Západ, se každý rok pravidelně na přelomu června a července stává Filmový festival Mental Power Prague.

A ptáte se co vlastně tento festival jeho návštěvníkům a všem hltačům celuloidových snů nabízí?

Je určen především všem mentálně či zdravotně handicapovaným, těm neobyčejným, ale může jej navštívit i každý „obyčejný“ smrtelník. Přináší především bloky pestrobarevných a žánrově různých filmů v rozpětí od amatérských až po ty vysoce profesionální, dále přidružené koncertní akce různých stylotvorných seskupeních a konečně také přízemní tělesná povznesení ve formě rautů. A takovou třešničkou na dortu je atmosféra, hosté a celá organizace a provedení festivalu, kteří si s ničím nezadají s festivaly velkých a zvučných jmen, hostů či filmů.

A čímže se tito už tak neobyčejní lidé zde stávají ještě neobyčejnějšími, v náruči tohoto uměleckého snu? Jsou zde totiž přímo coby aktéři, hlavní hvězdy a nepostradatelní účastníci - herci, řídčeji také i tvůrci všech filmových zpovědí, snů, přáních a potěšeních.

Takto se totiž taky můžou naplnit některé jejich touhy, sny, přání či seberealizace.

Tentokrát se tyto touhy naplňovaly již na XX. Ročníku festivalu roku 2012, opětovně probíhajícího v Praze a znovu na prknech divadla Palace na Václavském náměstí.

My, Stacionář Klíček, jsme tentokráte přivezli svůj již třetí filmový kousek, malý filmový vtip v podobě komedie omylů a zmatků s názvem Tam a Tap oslavují…(kdo se zajímá o obsazení a děj filmu, nechť laskavě nalistuje číslo Sušických novin 10/2012, kde ono je obsaženo ve formě článku Klíček odemyká další filmové dobrodružství-pozn.)

A zeptáme se nyní samotných aktérů příběhu, herců a uživatelů Klíčku na jejich festivalové momentky.

Cítíte se na festivalu nějak neobyčejní anebo alespoň neobyčejně?

„Mně se tam líbili ti herci a cítila jsem se tady slavně“, po chvilce rozmýšlení vypálila svou první odpověď Marcela a pokračuje; „Byla jsem s Ivčou na pódiu a spolu jsme uváděli náš film. Potkali jsme se na pódiu s hercem Vojtou Kotkem, který uváděl ty filmy.“

Vypadáš nadšeně, vypadá to, že se ti tam líbilo. A co ty, Ivčo, jak vzpomínáš na svou účast?

„Já jsem se cítila tak jakoby zajímavě, protože tam můžu bejt. Vedle mě stál Vojta Dyk a povídali jsme si spolu. A taky je se mnou na fotce.“

A můžeš se také pochlubit, kde jinde než zde na stránkách SN mohou čtenáři tu vzácnou momentku, samozřejmě z jiného úhlu a aparátu, spatřit?

„V časopise Reflex.“ (Reflex č. 24/2012-pozn.)

Takže takto jste se vlastně stali hereckými kolegy všech herců, kteří pro vás a všechny filmy představovali také porotu, tak namátkou třeba Táni Vilhelmové, Evy Holubové, Igora Bareše, Vojty Dyka, Terezy Voříškové anebo již zmíněného Vojty Kotka. Není to paráda?

„Je.“, klidně a stoicky praví Ivča.

„To já jsem se cítil úplně normálně“, oponuje Vítek, avšak s jiskrou v oku náhle dodává:

„Ale měl jsem trošku radost, že jsme mohli něco natočit a přijet s tím.“

Takto úctyhodně naše kratinké popovídání s hlavními hvězdami skončilo, kdy se Vítek vyjádřil jako skutečný velký Muž v Kiplingově básni, kdy muž hovořící s králem neprojevil ani trocha pyšné hrdosti z tohoto slavného setkání. Koukám, že v souboru rostou i charakterní přísliby herectví, nejen komediální či lyrické obsažené v minulých filmech souboru a to ve westernové parodii Rychlej Bill a pohádkové romanci Tambor, s nimiž jsme se také minulých ročníků samozřejmě účastnili.

Z hlavních cen jsme sice opět nezískali žádnou, avšak jako vždy jsme obdrželi cenu za účast, která se také cení. Z úhlu mého pohledu a názoru nutno ale říci, že těžko amatérsky a podomácky natočenému snímku, ať už s jakýmikoli nápady či „vychytávkami“, soupeřit s protivníkem udělaným zcela profesionálně, ať už lidmi, ale především penězi a technikou!

Ale jak praví všichni u nás: není důležité vyhrát, ale hlavně se zúčastnit.

Bohužel, ostatní účinkující a to Honza a především hlavní představitelé Tama a Tapa Martin a Jirka s námi letos odlesky plné vavřínových listů požitků a letmý hřejivý vánek ratolestí slávy prožít nemohli, maje jiné povinnosti a tak nemohli ani k účasti na této události nic dodávat.

Věříme ale, že příště se s nimi a i se všemi ostatními ze Stacionáře Klíček společně setkáme nad dalšími doušky filmových prožitků.

Aleš Krulich

 

LJ_Banner na HP Terén_bb_675x115

NAZEV WEBU
Diakonie ČCE Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královehradecky kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Vysočina Pardubický kraj Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezsky kraj Středočeský kraj Praha