Diakonie Západ - Pomoc má mnoho tváří

 

Transparentní účet

  

 22277705/5500


                                          VSTUPTE

LJ_Rodičovská poradna_banner_240x80

Místo na slunci

Místo na slunci
6. 8. 2012

Každý člověk hledá místo na slunci.

 Ať malý nebo velký. Tlustý nebo tenký. Spíše radostný či spíše zádumčivý. A také člověk spíše „obyčejný“ a člověk spíše „jiný“. Těm jiným, můžeme říci k opaku přirovnání člověka obyčejného, neobyčejným lidem, byla určena i akce, o které budou pojednávat následující řádky. K slunečním paprskům radosti a nadšení z této události se můžete natáhnout i vy společně prostřednictvím vzpomínek a vyprávění všech účastníků.

A o jakou že to vlastně šlo událost a kdo měli to štěstí být jejími účastníky?

Událostí pro zúčastněné, tedy uživatele Stacionáře Klíček v Sušici, který je jednou ze sociálních služeb Diakonie Západ, se každý rok pravidelně na přelomu června a července stává Filmový festival Mental Power Prague.

A ptáte se co vlastně tento festival jeho návštěvníkům a všem hltačům celuloidových snů nabízí?

Je určen především všem mentálně či zdravotně handicapovaným, těm neobyčejným, ale může jej navštívit i každý „obyčejný“ smrtelník. Přináší především bloky pestrobarevných a žánrově různých filmů v rozpětí od amatérských až po ty vysoce profesionální, dále přidružené koncertní akce různých stylotvorných seskupeních a konečně také přízemní tělesná povznesení ve formě rautů. A takovou třešničkou na dortu je atmosféra, hosté a celá organizace a provedení festivalu, kteří si s ničím nezadají s festivaly velkých a zvučných jmen, hostů či filmů.

A čímže se tito už tak neobyčejní lidé zde stávají ještě neobyčejnějšími, v náruči tohoto uměleckého snu? Jsou zde totiž přímo coby aktéři, hlavní hvězdy a nepostradatelní účastníci - herci, řídčeji také i tvůrci všech filmových zpovědí, snů, přáních a potěšeních.

Takto se totiž taky můžou naplnit některé jejich touhy, sny, přání či seberealizace.

Tentokrát se tyto touhy naplňovaly již na XX. Ročníku festivalu roku 2012, opětovně probíhajícího v Praze a znovu na prknech divadla Palace na Václavském náměstí.

My, Stacionář Klíček, jsme tentokráte přivezli svůj již třetí filmový kousek, malý filmový vtip v podobě komedie omylů a zmatků s názvem Tam a Tap oslavují…(kdo se zajímá o obsazení a děj filmu, nechť laskavě nalistuje číslo Sušických novin 10/2012, kde ono je obsaženo ve formě článku Klíček odemyká další filmové dobrodružství-pozn.)

A zeptáme se nyní samotných aktérů příběhu, herců a uživatelů Klíčku na jejich festivalové momentky.

Cítíte se na festivalu nějak neobyčejní anebo alespoň neobyčejně?

„Mně se tam líbili ti herci a cítila jsem se tady slavně“, po chvilce rozmýšlení vypálila svou první odpověď Marcela a pokračuje; „Byla jsem s Ivčou na pódiu a spolu jsme uváděli náš film. Potkali jsme se na pódiu s hercem Vojtou Kotkem, který uváděl ty filmy.“

Vypadáš nadšeně, vypadá to, že se ti tam líbilo. A co ty, Ivčo, jak vzpomínáš na svou účast?

„Já jsem se cítila tak jakoby zajímavě, protože tam můžu bejt. Vedle mě stál Vojta Dyk a povídali jsme si spolu. A taky je se mnou na fotce.“

A můžeš se také pochlubit, kde jinde než zde na stránkách SN mohou čtenáři tu vzácnou momentku, samozřejmě z jiného úhlu a aparátu, spatřit?

„V časopise Reflex.“ (Reflex č. 24/2012-pozn.)

Takže takto jste se vlastně stali hereckými kolegy všech herců, kteří pro vás a všechny filmy představovali také porotu, tak namátkou třeba Táni Vilhelmové, Evy Holubové, Igora Bareše, Vojty Dyka, Terezy Voříškové anebo již zmíněného Vojty Kotka. Není to paráda?

„Je.“, klidně a stoicky praví Ivča.

„To já jsem se cítil úplně normálně“, oponuje Vítek, avšak s jiskrou v oku náhle dodává:

„Ale měl jsem trošku radost, že jsme mohli něco natočit a přijet s tím.“

Takto úctyhodně naše kratinké popovídání s hlavními hvězdami skončilo, kdy se Vítek vyjádřil jako skutečný velký Muž v Kiplingově básni, kdy muž hovořící s králem neprojevil ani trocha pyšné hrdosti z tohoto slavného setkání. Koukám, že v souboru rostou i charakterní přísliby herectví, nejen komediální či lyrické obsažené v minulých filmech souboru a to ve westernové parodii Rychlej Bill a pohádkové romanci Tambor, s nimiž jsme se také minulých ročníků samozřejmě účastnili.

Z hlavních cen jsme sice opět nezískali žádnou, avšak jako vždy jsme obdrželi cenu za účast, která se také cení. Z úhlu mého pohledu a názoru nutno ale říci, že těžko amatérsky a podomácky natočenému snímku, ať už s jakýmikoli nápady či „vychytávkami“, soupeřit s protivníkem udělaným zcela profesionálně, ať už lidmi, ale především penězi a technikou!

Ale jak praví všichni u nás: není důležité vyhrát, ale hlavně se zúčastnit.

Bohužel, ostatní účinkující a to Honza a především hlavní představitelé Tama a Tapa Martin a Jirka s námi letos odlesky plné vavřínových listů požitků a letmý hřejivý vánek ratolestí slávy prožít nemohli, maje jiné povinnosti a tak nemohli ani k účasti na této události nic dodávat.

Věříme ale, že příště se s nimi a i se všemi ostatními ze Stacionáře Klíček společně setkáme nad dalšími doušky filmových prožitků.

Aleš Krulich

 

LJ_Banner na HP Terén_bb_675x115

NAZEV WEBU