Jak rozpoznávat a řešit krize v dospívání

Sebepoškozování

• Jde o situaci, kdy dospívající ubližuje sám sobě, aby si způsobil fyzickou bolest, a tato bolest mu přináší psychické zklidnění. Mívá podobu řezání v oblasti zápěstí nebo jiných částí těla, pálení cigaretou, trhání vlasů atp.
• Sebepoškozování se nejčastěji objevuje v období dospívání a adolescence, častěji si ubližují dívky.
• Fyzická bolest slouží pro přehlušení nebo otupení bolesti psychické (pocitů smutku, hněvu, odmítnutí, úzkosti,….).
• Sebepoškozování může být reakcí na vnější těžkosti nebo podmínky, v nichž dítě vyrůstá (šikana, týrání, rozvod rodičů, konflikty v rodině atd.)
• Při sebepoškozování organismus vyplavuje do krve hormony euforie, přestat tak není snadné, na sebepoškozování se lze stát v určitém smyslu závislým.

Sebepoškozování je vždy varovným signálem, u dospívajících, kteří se sebepoškozují, se objevují často též sebevražedné myšlenky.

Pokud se to týká Vašeho dítěte:

• Promluvte si s ním, dejte mu najevo, že o něj máte starost, mluvte s ním o tom, co cítí.
• Dejte mu najevo, že jste tu pro něj a může Vám říct cokoliv a Vy se na něj nebudete zlobit.
• Pomozte mu najít odbornou pomoc, pokud je situace vážná.

Pokud se to týká tebe a ubližuješ si:

Víme, že skončit s tím, může být těžké. Na své trápení však nemusíš být sám, můžeš se někomu svěřit a požádat o pomoc.

Jak jinak uvolnit napětí/zklidnit se:

• Fyzický pohyb, sport
• Odklonění pozornosti k jiné činnosti (hudba, tanec, kreativní činnosti,…)
• Vypovídání se někomu blízkému
• Vyhledat odbornou pomoc - Linka bezpečí (116 111 – anonymní, pro děti a studující do 26 let), krizové centrum, psycholog nebo lékař (více k odborné pomoci na konci článku)

Sebevražedné sklony

• U dospívajících se mohou objevit i myšlenky na sebevraždu a sebevražedné sklony nebo pokusy
• Myšlenky na sebevraždu bývají snahou o únik ze situace nebo jako impulzivní chování ve chvíli velkého smutku (vyústění deprese, problémů v rodině, hádek, šikany, prvních zklamání v lásce atp.).
• Sebevražedný pokus bývá též voláním o pomoc a pozornost.
• Varovné signály:
  • mluvení o sebevraždě a o tom, že by tu nejradši nebyl, píše o tom do deníku, loučí se se svými blízkými, změny v chování (výkyvy nálad, působí pasivně nebo se naopak chová agresivně, přestává se o sebe starat, nezajímá se o to, co ho dřív bavilo, experimentuje s alkoholem a drogami,…), změny v emocích, změny spánku (spí málo nebo naopak hodně).

Pokud se to týká Vašeho dítěte:

• Naslouchejte, vyslechněte ho, mluvte s ním o to, co prožívá.
• Nesuďte ho, snažte se být oporou, situaci berte vážně.
• Všímejte si varovných signálů (viz výše).
• Pokud se bojíte, že si sáhne na život, vyhledejte odbornou pomoc (psychiatrickou ambulanci, psychologa, krizové centrum). K odborníkovi ho doprovoďte.
• Nenechávejte dítě o samotě a odstraňte všechny potencionálně nebezpečné předměty.

Poruchy příjmu potravy

• Objevují se hlavně u dospívajících dívek, pro některé je těžké přijmout tělesné změny spojené s dospíváním. Nejčastějšími formami je anorexie a bulimie.
• Anorexie – onemocnění s narušeným vnímáním vlastního těla a nadměrným strachem ze ztloustnutí, což vede k držení drastických diet a hubnutí. Může být velmi nebezpečné a vést až k úplnému vyčerpání organismu.
• Bulimie – onemocnění, kdy se opakuje přejídání a záchvatovité jedení s následným zvracením či užíváním projímadel.
• Varovné signály:
  • jezení malého množství potravy, jezení jen dietního jídla, vyřazení většiny normálních potravin ze stravy, vynechávání jídla;
  • na jedné straně je příjem potravy velmi omezený, na druhé straně se vyskytují období, kdy jí nekontrolovaně a jídla sní obrovské množství;
  • zkreslené vnímání svého těla a posedlost vzhledem, rychlé zhubnutí, srovnávání s druhými, kteří se zdají nemocnému štíhlejší atp.;
  • postižený často kontroluje svou hmotnost, postává před zrcadlem, snaží se zhubnout do určité velikosti oblečení;
  • nemocný kompenzuje své pocity (zlost, vztek, nudu apod.) jídlem;
  • kupuje projímadla, schovává jídlo, všimnete si, že často zvrací.

Pokud se toto týká Vašeho dítěte, je třeba s ním v klidu promluvit a především vyhledat odbornou pomoc (lékaře, případně psychologa a terapeuta).

Závislosti

• Dospívání je obdobím experimentování, a to se týká i návykových látek jako je alkohol a drogy.
• Pokud se dospívající začne chovat jinak, stýká se se „zvláštními kamarády“, zjistíte, že chodí za školu, nebo dokonce naleznete v jeho pokoji lahve alkoholu nebo drogy, je třeba věc řešit.
• Pokud se to týká Vašeho dítěte:
  • Jestliže máte podezření, že Vaše dítě experimentuje s drogou, je důležité nepodceňovat možná rizika.
  • Je vhodné si s dospívajícím o věci promluvit, nechat mu prostor pro vyjádření a sdělit Vaše obavy z nastalé situace i to, že mu chcete pomoci.
  • Vyhledejte odborníka – adiktologická poradna, K-centrum, ….

Pokud se některé ve výše uvedeného týká tebe:

• Na své trápení nemusíš být sám, můžeš se někomu svěřit a požádat o pomoc.
• Seznam kontaktů nalezneš níže.

Odborná pomoc:

• Dětští psychologové/psychiatři (lze vyhledat přes znamylekar.cz)
• Linka bezpečí: 116 111                                                            
• chat Linky bezpečí: https://www.linkabezpeci.cz/
• pro poruchy příjmu potravy: lékaři, pomáhající organizace, např. Anabell (http://www.anabell.cz/)
• závislosti: V Plzni naleznete např. Ambulanci 21 (https://www.cppt.cz/nase-zarizeni/adiktologicka-a-preventivni-ambulance-21)

Obrátit se můžete pro první psychologickou pomoc též na nás. Plus pro lidi v krizové situaci je k dispozici telefonicky (733 414 421), emailem (plus@diakoniezapad.cz) nebo osobně v rámci otvírací doby pondělí – pátek 8:30 – 17:00 na adrese Resslova 12, Plzeň.