Do krizového centra Plus pro lidi v krizové situaci klienti přicházejí s množstvím témat, od ztráty bydlení či zaměstnání a zadluženost, přes partnerské či rodinné neshody, problémy ve škole, konflikty na pracovišti a sousedské spory, až po krize způsobené životními změnami (dospívání, krize středního věku, stárnutí, rozchod, smrt blízkých, nemoc či nehoda).

Přicházejí také lidé, jimž běžné problémy přerostly přes hlavu a vyústily v další zhoršení situace - bezdomovci, dlouhodobě nezaměstnaní, závislí na alkoholu, drogách či hracích automatech, lidé s duševními problémy či diagnostikovanými poruchami.

Příběh: Petr a bolavé úmrtí v rodině
Petr je veselý, usměvavý chlapec, kterému je 11 let. Petr žil od malička pouze s otcem, matka se o něj nezajímala a hned po narození se ho zřekla. Takže Petr měl jen otce a babičku, kteří se o něj starali. Nedávno se Petr dostal do situace, že jeho otec závažně onemocněl.  Otcův stav se postupně zhoršoval, až nakonec nemoci podlehl a zemřel. Pro chlapce to byla velmi složitá situace, kterou sám nedokázal zpracovat, a bylo pro něj těžké se s úmrtím otce vyrovnat. Krizová interventka mu pomohla krizovou situaci zpracovat a posilovala jeho schopnosti danou situaci zvládnout. Nabídka krizové pomoci byla poskytnuta i babičce, která ji využila a s její pomocí situaci zvládla.

Příběh: Předčasný porod, který dítě nepřežilo
Dívka (17 let) porodila předčasně miminko, které vzápětí zemřelo. Dívka s přítelem se i přes počáteční obavy, jak rodičovství zvládnou, na miminko velmi těšili. Situace byla pro dívku velmi těžká, přestože měla podporu u přítele i u své matky, potřebovala vše probrat s někým mimo okruh svých blízkých. Dívka propadala úzkosti, objevoval se pocit, že už raději nikdy nechce žádné dítě, aby se situace neopakovala. Konzultace s krizovou interventkou přinášely dívce úlevu, své pocity měla s kým sdílet. Postupem času byla schopna vidět i svou budoucnost v oblasti mateřství více pozitivně.

Příběh: Zjevení
Dívka (16 let) měla již od dětství velice komplikovaný vztah se svoji matkou. Matka jí bila, hodně věcí zakazovala a vyžadovala po ní, aby doma vše dělala. Po několika fyzických útocích matky na dceru byla situace řešena policií a sociální pracovnicí. V současné době s matkou vychází, ale sama řekla, že v matce oporu nevidí. Otec dívky zemřel a jediný na koho se v případě nějakých problémů mohla obrátit, byla babička. Dívka přicházela s tím, že se ji ve zrcadle  čas od času objevuje postava s dlouhými tmavými vlasy, která je podobná postavě z hororového filmu. Poprvé se jí postava objevila v páté třídě a od té doby se objevuje i nadále, ale velice nepravidelně. Naposledy se objevila pár měsíců zpět, když byla dívka na školním výletě.  Dívka byla zvědavá, proč se jí postava objevuje a také měla velké obavy z toho, že když na ni promluví, ona zemře. Situace pro ni byla velmi těžká, jelikož měla oporu pouze ve své babičce a jedné kamarádce, a proto využila služby Plus pro lidi v krizové situaci. Po konzultaci u krizové interventky se jí ulevilo tím, že mohla sdílet svůj strach s někým, kdo ji chápe a je tu pro ni. Začala také uvažovat nad tím, jak nabídnuté možnosti využije, aby se vypořádala s osobou, která se jí zjevuje.

Příběh: Když se z domova stane peklo
Helena je třináctiletá dívka, která chce být ve svém volném čase s kamarády. Ráda tráví odpoledne s partou v ulicích města či v nízkoprahovém Klubu. Společně probírají, kdo s kým chodí, kdo co udělal, apod. Být součástí party a pravidelně se scházet je pro Helenu velmi důležité. Jde o její společenskou prestiž. Její matce se takový životní styl nelíbí a brání ji scházet se s partou. Je na Helenu velmi přísná. Tvrdě ji trestá za drobné prohřešky jako například neumyté nádobí, nepořádek v pokoji, apod. Helena je introvertně založená a své matce se nedokáže postavit. Vyhrocené situace řeší útěkem z domova.

Při jednom takovém útěku vyhledala službu Plus pro lidi v krizové situaci. V konzultační místnosti se třásla a zprvu ani nemluvila. Po chvilce začala popisovat, co ji vše máma udělala. Kopala do ní, šlapala po ni a škrtila ji. Vše nasvědčovalo k trestnému činu týrání svěřené osoby a bylo nutné to předat PČR. Nejdříve bylo nutné stabilizovat Heleny psychický stav a připravit ji na to, co bude následovat. Po konzultaci šel pracovník s Helenou na policejní stanici, kde to celé nahlásili. Spustilo to sérii výslechů s nepříjemnými otázkami a několik lékařských vyšetření. Ještě ten samý den byla Helena umístěna do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Po několika měsících vyhledala Helena opět službu Plus pro lidi v krizové situaci. Její pobyt v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc byl ukončen, protože nebyly shledány důvody k jejímu umístění v něm. Její vztah s matkou se ale ještě zhoršil.  Sice ji už fyzicky netrestá, ale je na ni nepříjemná, sprostě jí nadává a ponižuje ji. Matka žádný problém nevidí, a tedy nic řešit nechce. Když se o společné řešení situace Helena pokusila, ve výsledku to její situaci ještě víc zkomplikovalo.  Službu vyhledala, protože potřebuje s někým sdílet, co prožívá, jak náročné pro ni je, situaci zvládat. Potřebuje v této krizové situaci podporu a pomoc.

V současné době využívá služeb Plusu pro lidi v krizové situaci nárazově. Vždy přijde, když je to doma k nevydržení. S pracovníkem pracují na zvládání a hlavně vyhýbání se situacím, které vyúsťují v krizi. Zvyšuje své kompetence pro jejich řešení. Při odchodu z konzultační místnosti je na Heleně vidět, jak se jí ulevilo, je klidnější a sebejistější.

Příběh: Problematické vztahy v rodině
Paní Monika se dostala do služby na doporučení informačního střediska, kde se byla informovat o službách, které najde v dané lokalitě. Informační středisko předalo paní Monice leták služby Plus pro lidi v krizové situaci a následně paní Monika telefonicky kontaktovala krizovou interventku sociální služby Plus pro lidi v Krizové situaci. Paní Monika krizové interventce do telefonu ve zkratce nastínila její situaci a domluvila si s ní termín konzultace.

Po příchodu do zařízení krizová interventka paní Moniku seznámila s posláním služby, s poskytovanými službami, základními principy, právy klientů, pravidly zařízení, oznamovací povinností. Dále také s tím, že konzultace trvá cca 60 minut a služba je poskytována obvykle v rámci 3 – 5 konzultací.  A dala prostor klientce pro dotazy, aby se klientka cítila bezpečně v prostorách krizového zařízení. Následně krizová interventka paní Moniku vyzvala, ať jí poví, co potřebuje a ubezpečila jí, že je tu teď pro ni a poslouchá ji.  Paní Monika začala vyprávět o problematických vztazích v její rodině. Paní Monika žije v domě se svojí dcerou, jejími čtyřmi dětmi a přítelem.  Dům již dříve přepsala na svoji dceru, měla za to, že dcera se o ni postará, tak jako ona se starala o své rodiče a rodiče svého zesnulého manžela. Zpočátku bylo společné bydlení harmonické a přátelské, což se změnilo a nyní je to dle slov paní Moniky peklo. Každý den provází hádky a křik. Výčitky, že je špatná matka, že se za ni dcera stydí a že by bylo lepší, kdyby dávno už umřela, jsou u nich doma na denním pořádku. Což je pro člověka jejího věku – 75 let už neúnosné. Paní Monika by si přála mít svůj klid a pokojně prožít své stáří.  Paní Monika už takhle nemůže dál a dokonce uvažovala i o sebevraždě. Paní Monika se za svoji situaci styděla a zároveň měla pocit, že si za to může sama. Krizová interventka s paní Monikou celou situaci probrala, vyslechla ji a bezpečně ji provedla krizovou situací.  Na konci konzultace odcházela paní Monika klidnější a v lepší náladě. Oceňovala přístup krizové interventky a především to, že se mohla svěřit někomu se svou situací.

Na další konzultaci přišla paní Monika s úsměvem a říkala, že se těšila, až se znovu setká s krizovou interventkou a bude mít s kým své trápení sdílet. Krizová interventka s paní Monikou znovu probírala situaci, která u nich doma probíhá, jak se v tom paní Monika cítí a co dělat, když by se situace vyhrotila a hrozilo jí ublížení na zdraví. Dostali se také k tomu, že poslední rozhovor s krizovou interventkou pomohl paní Monice se odhodlat a zmobilizovat veškeré své síly a podat si žádost do domova důchodců.  Tento krok pro paní Moniku nebyl jednoduchý, jak by někdo mohl říci. Stálo jí to spoustu úsilí. Na paní Monice byla vidět velká úleva a sdělovala krizové interventce, že konečně se má na co těšit a doufá, že konečně by mohla prožít poklidné stáří, po kterém tak touží.

Při třetí konzultaci byla paní Monika plná očekávání a nadějí až vyřídí její žádost a uvolní se místo v domově důchodců. Doma se situace nezměnila, stále se k ní nechovají hezky, neustále jí ponižují a nadávají. Dokonce to vyústilo i v to, že paní Monika v noci špatně spí, ztratila chuť k jídlu a má strach si dojít i na záchod, aby je nepotkala a nevznikla další hádka.  Během konzultace jsme otevřeli i téma osamělosti. Paní Monika se cítila velmi osaměle, protože nemá žádné přátele svého věku, s kterými by si mohla popovídat o každodenních starostech a přijít na jiné myšlenky. S paní Monikou se krizová interventka domluvila na tom, že zjistí, zdali v dané lokalitě není místo, kde dochází k pravidelnému setkávání seniorů. Paní Monika odcházela z konzultace s nadějí, že konečně by mohla mít nějaké přátele a s pocitem, že se jí odlehčilo, když si mohla o svých starostech promluvit.

Během dalšího týdne následoval telefon, kdy krizová interventka paní Monice sdělila informace, které zjistila.  Domluvily se, že další týden jí krizová interventka doprovodí do Klubu pro seniory.  Paní Moniku doprovodila do Klubu seniorů, kde jí velmi vřele přijali mezi sebe a paní Monika našla konečně místo, kde může být sama sebou a setkávat s lidmi svého věku. V tuto chvíli spolupráci s krizovým centrem ukončili s ohledem na to, že paní Monika zvládla svojí krizovou situaci a dále už nechtěla využívat služeb Plus pro lidi v krizové situaci.