Příběh: Jak vidíme Plamínek

Jeden za všechny, všichni za jednoho, to platí u nás v Plamínku. Jako úvodní "příběh" jsme se rozhodli sdělit světu, jak vidíme Plamínek my, jeho klienti, formou našich přímých řečí na téma, co se nám tu líbí.

„Mně se líbí uklízení a vaření. Ráda jezdím do Merklína za kamarády. Líbí se mi, že jezdíme na tábor do Klenčí.“

„Těším se do práce – tkám, maluju na tašku kočku. Povídáme si. Dělám kuličky do polštářů.“

„Že tu pracuju – motám klubíčka, stříhám látku na koberce. Líbí se mi, že se tu v úterý vaří.“

„Stříháme na koberce, plníme polštářky pro lidi. Rád si povídám.“

„Já tkaní a koberece. Já vařila oběd pomáhat. Já uklízí, umyje nádobí. Já mluví, děti zpívání.“

„Já vařila kávu. Já venku zameta. Já sedí, mluví, zpívání.“

„Baví mě polystyren, molitan na polštáře. Baví mě povídat. Jezdím sem, abych chodila do práce. Chodíme na biblickou zpívat.“

„Drobím polystyren a molitan na polštáře. Ráda si povídám.“

„Mám tu kamarády. Je tu dobrý kolektiv. Mám tu práci ráda, je tu sranda s kamarády a se zaměstnanci.“

„Já ráda čtu z Bible. Já ráda vařim s kamarády. Já povídam s kamarády. Já ráda s vámi všemi povídám.“

„Líbí se mi tady, že jsou na mě všichni hodní, že dělám u stavu.“