Klientka Galyna žije v Česku už 14 let a měla to štěstí, že se do tuzemska dostala s dopomocí své tety a nemusela využívat služeb pracovních agentur. Nabízíme rozhovor o tom, jak je pro cizince náročné nalézt stálé bydlení a jak se u nás žije cizince samoživitelce.

1635962686096

Jak dlouho už jste v Česku a za jakých okolností jste se sem dostala?

Jsem tu už 14 let a dostala jsem se sem přes svou tetu, která už tu dávno bydlela.

Proč jste se rozhodla odejít ze své rodné země?

Mám ještě jedno dítě na Ukrajině, které tam vyrůstala s mou rodinou a já jsem jim chtěla finančně pomoci. Tak kvůli tomu. Měla jsem tam manžela a dítě, ale s tím už jsem dávno rozvedená.

Čím jste se živila před příjezdem do Česka?

V naší vesnici na Ukrajině máme zemědělství, takže jsem pomáhala doma. Pak jsem také dělala ve fabrice, kde se obrábělo dřevo. Byla jsem zvyklá pracovat rukama, takže jsem věděla, do čeho můžu jít.

Jaká byla Vaše první práce po příjezdu?

Dělala jsem v pizzerii San Marino. Saláty, maso, prostě veškeré pomocné práce. To mi vyhovovalo. Nedělala jsem přes agenturu, takže to jsem byla ráda. Pracovala jsem přímo u majitele pizzerie. Chovali se ke mně dobře. Ani nechtěli, abych od něj odcházela, ale já jsem pak začala mít problémy s rukama. Dostala jsem ekzém, musela jsem to řešit a práci opustit.

Co jste dělala poté?

Šla jsem pracovat do Chotěšova, kde se vyrábí kabely do aut. Pak jsem uklízela v několika nemocnicích. Teď jsem s malou doma, takže do práce půjdu zase až od února.

Jak se Vám tu nyní žije?

Už mám tady trvalý pobyt, takže to bylo důležité si ho zajistit. Teď se ještě chodím přivydělat na brigádu, takže je to jednodušší. Až skončím s mateřskou, budu potřebovat pomoc od Úřadu práce, aby mi našli takové zaměstnání, při kterém se budu moct o malou starat, protože jsem samoživitelka.

S čím vám pomáhají tady v Terénu?

Se vším. (smích) Potřebovala bych víc lidí, jako je Elena (pozn. Diakonie Západ: Elena je zaměstnankyní Terénu). Poradila mi, kam si mohu jít vyřídit papíry, hledala se mnou byt, pomáhala mi se sháněním nábytku do bytu. Dokonce se jí podařilo mi sehnat i pračku a všechny další věci, které jsem potřebovala nutně. Takových upřímných lidí je potřeba více.

Kolik let už sem docházíte a jak jste se o nás dozvěděla?

Už sem docházím skoro 3 roky a kontakt mi dali na úřadě.

Kde myslíte, že se v lidech bere vůle pomáhat?

Myslím, že to může být i přirozené, ale spíše se snaží pomáhat ti lidé, kteří si sami něčím prošli. Já jsem sama dost pomáhala, například svému příteli, otci mého druhého dítěte, který mě ale dostal do špatné situace. Dokonce mě nechal jít rodit pěšky do Mulačovky ve 2 hodiny ráno. Z porodnice jsem se už bohužel vrátila bez dítěte. Vzali mi ho, protože jsem bydlela na ubytovně, a to nebylo dobré prostředí pro dítě. Pátý nebo šestý den po porodu už jsem zase byla v práci a dítě umístili nejdřív do ústavu a pak do pěstounské péče.

Takže vás čekal velký úkol – najít si bydlení mimo ubytovnu, aby Vám dceru vrátili?

Ano. Musela jsem si hlavně najít bydlení. Problémem bylo, že jsem neměla ani na kauci, ani na provizi realitce, takže to bylo těžké. Taky jsem si musela najít stálý příjem a nejen brigády. Nakonec paní Elena mi pomohla pronajmout byt bez provize realitce.

Elena: To bylo docela náročné, kontaktovali mě z OSPODu, že tam mají paní, která má dluhy a dítě přesunuté do pěstounské péče. Do půl roku musela doložit soudu, že má pro dítě vytvořené podmínky. Obvolala jsem celé město a chtěla jsem klientce ušetřit alespoň ty náklady na realitku. Kauce se ale stejně musí platit vždy. Pak se naskytl jeden byt, věděla jsem, že to musí klapnout a ono to klaplo. Bydlela tam od září a dítě jí vrátili z pěstounské péče až koncem ledna. Každou sobotu klientka jezdila do pěstounské rodiny, aby ten kontakt s malou měla. Pak jsme vyřídili dávky, sehnali nábytek, domluvili jsme splátkový kalendář na dluh za výživné.

Vytvořila jste si za tu dobu v Česku přátele?

Ne. Přátelé jsou, když je všechno v pořádku. Ale když potřebujete pomoc, tak nikdo není k dispozici. Když jsem byla těhotná, od nikoho jsem pomoc nedostala. Našel se jeden pán, také Ukrajinec, který má menší agenturu a měl byt asi 3+1 a poskytnul mi pomoc, že jsem tam skoro 3 měsíce bydlela zadarmo po porodu. Mohla jsem se u některých lidí i najíst, ale moc takových nebylo.