Vzhledem k pandemické situaci a nenadálých událostí s ní souvisejících bylo velmi náročné v roce 2020 zajistit plné personální obsazení v Jubilatě. Proto byli vyzváni zaměstnanci z jiných služeb, aby přišli na nějaký čas vypomoct. Jednou z nich byla i paní Eva Lihmová, pracovnice Stacionáře Korálek. Eva nám pomůže nahlédnout do Jubilaty jinýma očima.

Eva Lihmová

 

Kdybyste měla Jubilatu nějak popsat, jak byste to udělala?

Jubilata a konkrétně pobočka v Dobřanech, kde jsem byla já, je hrozně hezké zařízení. Dýchne tu na vás taková domácí atmosféra, lidé jsou neuvěřitelně vstřícní. A to jak pracovní kolektiv, tak hlavně klienti, kteří vás vpouští do svých domovů.

Takže senioři bydlí ve svých bytech a vy jim do nich jdete vypomáhat?

Přesně tak, většinou si pronajímají obecní nebo městský byt a zaměstnankyně Jubilaty jim odlehčují s různými činnostmi přímo v jejich domácím prostředí. My jim takto vstupujeme do soukromí a mě moc překvapilo, jakou k nám mají důvěru. Přišla jsem tam vlastně poprvé, jako úplně cizí člověk a klienti byli velmi vstřícní. Stačilo se jich zeptat „Co pro vás mohu udělat?“ a když jsem nevěděla, kde něco najít nebo jak mají klienti konkrétně rádi, když se jim pomáhá, vždycky mi všechno trpělivě vysvětlili. A věřili mi, že to udělám stejně dobře, jako stálé zaměstnankyně Jubilaty.

Co konkrétně jste vy jakožto „výpomoc z jiné služby“ dělala?

Seniorům jsem doma uklízela, vyprala jsem jim prádlo, vyžehlila nebo nakoupila. Byla jsem pak vlastně i překvapená, že nás „místní holky“ pustily ke všemu. Původně jsem myslela, že budu vypomáhat pouze v těch okrajových mechanických pracích, ale nakonec nás záložníky pustily i k samotné péči o seniory, což mě potěšilo a určitým způsobem jsme si pak získaly i jejich respekt, že tu práci dovedeme také kvalitně udělat, nejsme fifleny, které si stoupnou někam do rohu a budou koukat, jak pracuje někdo jiný. Viděly, že umíme vzít za práci, i když je naše cílová skupina úplně jiná (pozn. Diakonie Západ: paní Eva pracuje ve Stacionáři Korálek pro osoby s postižením)

Čím si vysvětlujete tu vstřícnost klientů vůči vám?

Mají prostě k Diakonii Západ důvěru, takže vědí, že by za nimi neposlali nekvalitního pracovníka. Klienti byli skvělí, ani jednou jsem se nesetkala s někým, kdo by se choval nepříjemně. Bylo vidět, že je ten vztah mezi nimi a organizací velmi vstřícný a zdravý.

Co vám tato pracovní zkušenost dala a myslíte si, že je užitečné, když si zaměstnanci vyzkouší i jinou pozici?

Ta cílová skupina je natolik odlišná, že je to v jistém ohledu neporovnatelné. Mě je tato cílovka ale osobně velmi blízká, protože jsem sama řadu let pečovala nejdříve o maminku a poté jsem „dochovala“ i tátu. Ale rozhodně mi to dalo určitý nadhled a každému bych doporučila, aby si vyzkoušel i práci v jiné službě. Dá to člověku odstup od jeho každodenního kolotoče a naučí se si třeba lépe uzpůsobit čas odpočinku, který je moc důležitý.