Vždy usměvavá Jitka Čechová je už přes 4 roky vedoucí pečovatelské služby Jubilata pro osoby potřebující péči. Odzbrojí vás svou empatií a nesmírnou profesionalitou, která prostupuje každým aspektem její práce. Vše, co dělá, směřuje k co nejvyšší spokojenosti nejen klientů, ale i jejích pracovníků, což z ní dělá skvělou vedoucí.

3

Během pandemie bylo hodně slyšet o seniorech, jakožto o nejkřehčí skupině obyvatel. V Jubilatě jste nezažili lehké chvíle. Je však něco, co Vám COVID dal?

V posledních měsících jsme zaznamenali velký zájem o práci na pozici pečovatelek, to v minulosti nikdy v takové míře nebývalo zvykem. Přicházejí k nám lidé, kteří jsou velmi motivovaní a odhodlaní pomáhat, což nám dělá obrovskou radost. Můžeme jenom uvažovat nad tím, čím je to způsobeno, ale nemyslím, že by to bylo díky větší medializaci tématu seniorů, i když to samozřejmě mohlo přispět. Spíše odhadujeme, že tím, jak lidé v různých firmách například přišli o práci, začali v životě bilancovat a zjistili, že chtějí v práci vidět smysl a pomáhání rozhodně smysl má. Ono to bilancování nemusí nastat jen ztrátou zaměstnání, ale myslím, že každý člověk se někdy může dostat do bodu, kdy bude zvažovat, co dál a ve vývoji člověka je příklon k péči o jiného člověka podle mě dost přirozený a s věkem ta touha pomáhat u lidí narůstá. S věkem také člověk více ocení, že pomoc je oboustranná – něco dáváte klientovi a on nazpátek nabíjí Vás.

Jak to bylo u Vás?

U mě to byl také nějaký přirozený vývoj, začalo se to lámat asi kolem čtyřicítky. V sociálních službách pracuji už dlouho, v rámci organizace jsem nejdříve pracovala s klienty s postižením, kterým jsem dopomáhala k co nejvyšší soběstačnosti, k seniorům jsem se dostala až po pár letech. V Diakonii Západ jsem už sedmým rokem.

Co Vás při práci motivuje?

Určitě jsou to spokojení klienti a spokojení kolegové. Pro mě je důležité dělat práci tak, aby mohli být naši pracovníci ve své práci spokojení. Když je spokojená a usměvavá pečovatelka, bývá spokojený i klient. Potom můžu být spokojená a motivovaná i já.

Co jste se od seniorů při své práci naučila?

Naši klienti umí život prožít v jeho jednoduchosti a mají v sobě zakódovanou určitou skromnost. Naše generace chce pořád víc a víc, protože jí je neustále předkládáno, co všechno je možné mít, co si koupit, kam jet. Řešíme trendy jako seberozvojové aktivity, počítáme si čas strávený v práci a čas s rodinou abychom žili vyváženě. Člověk potom směřuje všechna svá rozhodnutí a náplň dne vstříc těmto cílům a zapomíná žít ten obyčejný život. Zapomínáme se zastavit a vážit si toho klidného plynutí dne. To vše nás senioři mohou naučit, když jim budeme věnovat dostatečnou pozornost, kterou si zaslouží.

Jaký by mohl být nejdůležitější aspekt práce se seniory, popř. přímo v Jubilatě?

Je velmi důležité dodržovat hranici, kde je pracovník a kde je klient, abychom se stále pohybovali na profesionální úrovni. Mít dobré srdce je určitě důležité, ale ne vždy to stačí. Samozřejmě se řídíme zákonem danými standardy a metodikami, které nám poskytují rámec, ve kterém se činnosti musí odehrávat. Vždy se však snažím o to, aby v týmu pracovnice dobře rozuměly nejen tomu, co dělají, ale také tomu, proč to tak dělají, protože žádná metodika nemůže bez porozumění pracovníků dobře fungovat a být dodržována. Aplikování metodik v praxi vnímám také jako neustálou snahou o individuální přístup, který bude co nejvíce korektní jak ke klientovi, tak k jeho rodině. Pořád se jedná o práci člověka s člověkem, je tedy důležité neustále mluvit o tom, jak se osobní vazby prohlubují, jak k práci přistupujeme a co je pro klienta nejlepší, protože zájem klienta je pro nás rozhodující.

Dalším důležitým aspektem je balancování v soukromém prostoru klienta. Když jdeme k seniorovi domů, jsme svědky jeho denních rituálů, stáváme se součástí jeho domácnosti. Musíme tedy našlapovatopatrně, aby to klientovi bylo komfortní a pořád se u sebe doma cítil dobře a nerušeně. Naše pečovatelky jsou tedy vlastně neustále někde „na návštěvě“, ale přitom se intenzivně stávají součástí života našich klientů. Na pracovníky to klade velké nároky z hlediska jejich taktu a empatie.

Jak byste popsala vztahy Vašich pracovníků s rodinami klientů?

Vždy se snažíme mít korektní vztahy s rodinou klienta, rodina a blízcí klienta jsou pro nás rovnocennými partnery. Vnímám jako přirozené, že rodina má nějaké požadavky na naši práci a asi i sama bych měla požadavky na pečovatelky, kdyby se někdo měl starat o moje rodiče, takže to rozhodně nevnímám negativně. Spíš je potřeba se domluvit, a to hlavně se seniorem samotným, co je schopný zvládat sám a co už nikoliv. Rodina má vždy tendenci mu co nejvíce ulehčit a rozhodně to myslí dobře, ale my zase z naší zkušenosti víme, že senior by měl být podporován také k činnostem, na které sám stačí, protože si tím udržuje mentální i fyzické zdraví. Není to tedy tak, že bychom mu některé úkony nechtěli poskytnout, ale snažíme se udržovat také jeho samostatnost. Je to tedy opět snaha dobrat se k tomu, co je nejlepší pro klienta.

Jak vlastně probíhá „nábor“ nového klienta?

Klient nebo jeho rodina se nám ozvou a ptají se na nabídku našich služeb. Nejčastěji je to po návratu z nemocnice, nebo když rodina potřebuje pomoc se zajištěním péče. Na začátku proběhne několik schůzek, tzv. jednání se zájemcem. Na těchto jednáních, kde je přítomen jak klient samotný, tak většinou i jeho rodina, která o seniora v té chvíli spolupečuje, se bavíme o tom, s čím by klient potřeboval pomoc, co potřebuje zajistit, jak naši péči poskytujeme a jaké jsou naše možnosti. Zjišťujeme možnosti spolupráce v péči, kdy se například rodina postará a během toho, co jsou v práci, nastupujeme my. Na základě toho hledáme optimální způsob péče o konkrétního klienta.

Jakou roli v tom všem hrají peníze? Přeci jen se jednotlivé úkony hradí.

Myslím, že v podstatě žádnou. Vzhledem k tomu, že se náš ceník úkonů drží v dostupné hladině a nevyužíváme nejvyšší ceny, které jsou dány vyhláškou, může si nás senior dovolit, aniž by to byl velký zásah do jeho financí. Nejsme rezidenční službou, ve které se hradí i ubytování, to si klient platí zvlášť sám. Pokud by mu finanční prostředky na nezbytnou péči nestačily, jsme schopni klientovi a jeho rodině pomoci s vyřízením tzv. příspěvku na péči, který povětšinou pokrývá všechny požadované úkony. Ještě se nám nestalo, že by někdo, koho například navštěvujeme 5x denně, musel skončit spolupráci s námi kvůli financím.

S jakými úkony většinou u klienta začínáte?

Někdy se stane, že senior vidí u svého souseda, že mu pečovatelky vozí každé poledne oběd. Řekne si, že už to sám špatně zvládá, že by mu to také pomohlo, i takovým jednoduchým způsobem může začít naše spolupráce. Postupně se mohou služby navyšovat podle toho, jak klient potřebuje. Jednou týdně mu například přijedeme uklidit, později i vyprat a vyžehlit a pak se domlouváme třeba jednou za půl roku na nějakém větším úklidu. Také seniorům jezdíme nakoupit, vyzvedneme léky nebo jim pomáháme s péčí o sebe a s hygienou. Někdo má rád uklizeno třikrát do týdne a dvakrát týdně nakoupeno, někomu to stačí méně. Možná je ještě dobré zmínit, že služby pečovatelek neposkytujeme jen seniorům, ale také klientům se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním, kde péči a úkony domlouváme podle jejich požadavků.

Jubilata je jednou ze služeb Diakonie Západ. Čeho si na Diakonii nejvíce ceníte?

Máme za sebou někoho, na koho se můžeme spolehnout. Potvrdilo se mi to v době COVIDu. Často jsme komunikovali s jinými pečovatelskými službami, které si musely zajišťovat všechno samy (testy, ochranné pomůcky apod.) My jsme si na rozdíl od nich mohli ulevit a věnovat se péči o klienty, protože to pro nás centrálně zajistila Diakonie Západ, byl to tedy pro nás plný servis a podpora. Také musím určitě zmínit kolegiálnost mezi službami. Nejen, že nám z důvodu personálního podstavu díky karanténám přijeli pracovníci z jiných služeb vypomoct, ale také jsem se setkala s tím, že jsem od jiné vedoucí služby dostala osobní dopis, ve kterém mi nabízí pomoc s doučováním pro děti našich pracovníků, aby se jim ulevilo. To bylo moc milé, nečekala jsem to.

Co byste vzkázala potencionálním zájemcům o Vaši službu?

Že se rozhodně nemusí bát se na nás obrátit, protože jsme schopni jim ulevit, aniž by odcházeli ze svého domácího prostředí, kde se cítí dobře a přirozeně. Vše je o společné domluvě. Máme milé a usměvavé pečovatelky, které se snaží vycházet klientům vstříc. V Diakonii Západ dodržujeme hodnoty, kterými opravdu žijeme jak v pracovním, tak i v soukromém životě. Ke klientovi se chováme vždy s úctou, spolupracujeme jak s rodinou, tak mezi sebou vzájemně a dodržujeme jednání v pravdivosti, která nám říká, že když budeme s klienty jednat otevřeně, bude ten vzájemný vztah stát na pevných základech.

Co byste vzkázala Vašim pracovnicím?

Možná to vyzní jako fráze, ale chtěla bych jim moc poděkovat za jejich nasazení. Řekla bych, že máme skvělé pečovatelky a na všech 4 pobočkách jsou zkušené týmy pracovníků, za což patří dík hlavně našim koordinátorkám. Je to asi o správných lidech. Když jsou zaměstnanci nastavení k tomu práci dělat dobře a s chutí, jsem za to moc ráda a musím jim poděkovat, protože si to opravdu zaslouží. Ta pomoc, která z jejich strany přišla v době pandemie, mě opravdu hodně dojala a žádný z našich 200 klientů nezůstal bez pomoci. Jsem také vděčná za výbornou atmosféru, kterou u nás máme, protože kdykoliv přijedu na některou z našich poboček Jubilaty, necítím žádnou bariéru, že jsem vedoucí. Mluvíme o všem otevřeně – o práci, dokážeme se pobavit, zasmát. Doufám, že si nic nenalhávám a že to tak pracovníci mají stejně, ale já se s nimi mám vážně fajn.